A pečujte o stromy, které jste díky radám někoho jiného vysadili před dvaceti lety. Že jste to neudělali? A co s tím děláte teď?

Předpokládá se, že v letech 2026 až 2030 překonáme dosavadní teplotní rekordy. Klimatické modely se mohou mýlit v jednotlivostech, to je přirozená součást vědeckého poznání, ale v trendech se nemýlí už dávno. A přesto se někteří mudrlanti tváří, jako by šlo o nezávazné řeči, které nic neznamenají. Bližší je jim ideologie, že realita se přizpůsobí našim přáním, když je budeme dostatečně hlasitě opakovat. Nebo když tu realitu budeme popírat.

Zajímáme se o horké klima v zimě? Nezajímáme. Zajímáme se, až prožijeme první horký den. A to samé opačně. Netrápí nás zima v létě, netrápí nás dlouhodobé sucho, když právě prší. Jsme jako děti, které si zakrývají oči a věří, že je nikdo nevidí.

Věda k tomu přistupuje odpovědněji, ale je také názorově vytěsňována ze společenské diskuse nad budoucností. Vědci nikdy nebyli aktivisté a nechtějí jimi být. Jejich úkolem je zkoumat, ne přesvědčovat. A tak odevzdali diskusi a rozhodování těm, kteří o vědu nestojí. Stačí tento stav udržet, aby se něco stalo?

A pak přijde horko a okamžitě se objeví připomínky, co by se mělo dělat. Sázejte stromy! Jistě, stromy. Instantně, prstem na mobilu, v počítačové hře. Pointa ale má pokračovat tím, že živé stromy se měly sázet před dvaceti lety, aby dnes měly účinek, který od nich čekáme. Dnešní sázení stromů je pro výsledek za dalších dvacet let. Víme, jaký bude svět za dvacet let? Mnohým je to upřímně jedno, protože už tu nebudou. A těch, kteří teprve vstupují do života, se nikdo neptá, co je pro ně důležité a co pro to udělají.

Pokud dnes nebudou sázeny stromy jako jeden z mírnících kroků proti horku, tak za dvacet let budeme bez dvacetiletých stromů přesně na tom místě, kde jsme je dnes měli sázet. A neuděláte s tím už nic. Možná někdo přispěchá s novou radou sázet stromy. Mám přímočařejší sdělení pro teď. Velké vedro a sucho? Kopejte díry do země.

Jde o vsakovací jímky, retenční vrty, malé, ale početné systémy pro zadržování vody v krajině. Všude tam, kde je potenciál malého přívalového vodního toku, bleskové povodně, spontánního potoka po intenzivních deštích. Zatím počasí funguje tak, že po vlnách extrémních veder přichází období bouřek a silných dešťů. A to kromě dalších škodlivých událostí přináší vodu, které je tolik, že okamžitě odteče vodními toky, a zase je sucho. A proti tomu jsou retenční opatření, která mají tuto situaci mírnit.

Pokud tedy jde o kopání nebo vrtání děr, měla by to být vědomá, opakovaná, dlouhodobá a systematická činnost. Podpořená vědou, metodikou, nástroji, lidskými i jinými zdroji, mechanizací a především rozhodnutím a vůlí to dělat. Retenční vodní opatření v krajině a vsakovací pásy u komunikací nejsou raketová věda, to jsou jednoduché konkrétní výsledky, které fungují. Přicházím s něčím objevným? Ale vůbec ne. Vždyť na tyto činnosti jsou už mnoho let znalosti i praxe, v mnoha prostředích, od vnitřního města po otevřenou krajinu.

Na úrovni samospráv je otázka pár týdnů začít konat. Systémové potíže? Něco nejde kvůli překážkám které si společnost sama vytvořila? Fajn. Pak neplačte.

Když vsakovacích vrtů bude v blízkosti malého vodního toku  několik desítek až stovek, při přívalovém dešti se stane změna. Část vody se dostane i do podzemí, prostě tím, že bude mít cestu skrz retenční vrty naplněné propustným materiálem. Jakmile se děrování povrchu stane častým, seberozvíjejícím se a podporujícím, bude to později i účinnější. A pak budou i měřitelné výsledky. Voda v krajině se zadrží, třebaže spíš pod povrchem.

Kopejte díry. Sázejte stromy. Nerozčilujte se, že se nemůžete vykoupat, protože v rybníku na návsi je zelená voda. Taky by tam nemusela být žádná. Nestačí pouze radit, co má dělat někdo jiný. Protože řešiteli společné budoucnosti jsme my všichni.

Odkaz jinam: