Často mě mrazí z kognitivní disonance naší doby. Na jedné straně vidím explozi informačních technologií, kde trénují neuronové sítě na generování iluzí a marketingových textů. Na straně druhé tu máme fyzickou realitu – zdraví lidí, zvířat a životního prostředí, která nás živí. Tato realita zůstává informačně podvyživená, fragmentovaná a zranitelná. Zatímco technologická elita, hnaná rizikovým kapitálem, slibuje revoluci, naše biologická podstata čelí tlaku, který ignorujeme na vlastní nebezpečí.

Mluvím o konceptu One Health. Není to jen akademický termín, je to imperativ přežití. Říká nám, že zdraví člověka, zvířat a ekosystémů jsou neoddělitelně propojené nádoby. Pokud onemocní krajina, onemocní chovy hospodářských zvířat a nakonec i my. Tuto souvislost připomíná například africký mor prasat (AMP), který decimuje chovy prasat napříč kontinenty.

Není to jen můj dojem. Situace je vážná na nejvyšší mezinárodní úrovni. Světová organizace pro zdraví zvířat (WOAH), to v souvislosti s globální strategií kontroly nákaz říká takto:

„V dnešním propojeném světě se nemoci zvířat mohou šířit přes hranice rychleji než kdy dříve… Africký mor prasat není jen problémem zdraví zvířat, je to socio-ekonomická hrozba, která ohrožuje potravinovou bezpečnost a živobytí milionů lidí.“

Přesto reakce společnosti jako celku, zůstávají povrchní, nebo reaktivní. Vidím v tomto chaosu promarněnou příležitost. Máme k dispozici nástroje, o kterých se nám před lety ani nesnilo. Umělá inteligence by neměla sloužit primárně k honbě za spekulativním kapitálem, ale když už je tady v takovém nástupu, měla by nepřetržitě analyzovat obrovské datové toky z veterinárních stanic, meteorologických družic a environmentálních senzorů. Měla by hledat jemné korelace a směry šíření nákaz dávno předtím, než se i malá začínající nákaza vymkne kontrole.

Pomůžou otevřená data a systémy nezávislé na jednom rozhodujícím centru. Potřebujeme vybudovat digitální imunitu planety postavenou na decentralizovaných principech otevřené vědy a zdrojů. Potřebujeme záměrně neukončené projekty – systémy, které se neustále učí z nových dat popisujících situaci. V současném světě orientovaném na rychlý zisk a „exit strategie“ startupů to zní naivně ne pro otázku „JAK?“ ale pro „PROČ?“. Monitoring živé přírody nikdy nemůže být „hotový“. Je to nekonečná práce cizelování integrovaných nad-systémů, které nám dovolí vidět souvislosti tam, kde narůstá šum.

Je nejvyšší čas přesměrovat společenskou pozornost od témat destruktivních k tématům, která jsou svou podstatou tmelící. Péče o zdraví zvířat a krajiny je přesně takovým tématem. Není to o sentimentu, ale o pragmatismu. Pokud dokážeme zapojit pokročilou analytiku do služeb konceptu Jednoho zdraví, přestaneme jen hasit požáry a konstatovat ztráty. Budeme jim čelit v předstihu.

Můj názor vychází z vědomí, že technicky už na mnohé máme. Známe architekturu řešení, máme procesy. Chybí jednotná vůle  opustit resortní myšlení a začít sdílet informace. V zájmu celku propojit odvahu jednat ve prospěch dalších generací. Svět se možná sune k sebedestrukci, ale cestu ven bychom si měli přesto připomenout. Vede skrze pochopení, že v propojeném světě nikdo nezvítězí nad jinými bubáky, když bude jen sám na svém vlastním písečku, ať už je obehnán jakkoli vysokou zdí. Skutečná bezpečnost v 21. století spočívá ve sdíleném poznání a ve schopnosti včas naslouchat, co nám příroda jasně říká.

Adaptace epidemiologických systémů pro veterinární praxi

Při pohledu na globální zdravotní rizika je zřejmé, že oddělenost humánních a veterinárních informačních systémů představuje kritickou zranitelnost, tzv. „silo efekt„.  To znamená, že týmy příbuzných oborů  nedokáží efektivně splupracovat. Koncept Jednoho zdraví, propojující zdraví lidí, zvířat a ekosystémů, musí opustit rovinu teoretických deklarací a přejít k datové integraci. Vidím efektivní cestu v přizpůsobení ověřených open-source platforem, které dnes tvoří páteř epidemiologického dohledu v humánní medicíně.

Některá fakta o moderních epidemických systémech, která z nich dělají kandidáty pro tuto transformaci:

1. Granularita dat a agnostický model: Systémy jako DHIS2 (používaný v 70+ zemích) jsou datově agnostické. Je jim lhostejné, zda je sledovanou entitou „pacient“, „vakcína“ nebo „stádo prasat“. Klíčová je definice metadat. Zavedením veterinárních taxonomií do modelu DHIS2 Tracker lze sledovat nejen výskyty nemocí, ale i dlouhodobé trendy v konkrétních chovech.

2. Offline-first architektura: Epidemie, ať už lidské nebo zvířecí (jako ptačí chřipka či africký mor prasat), často propukají na venkově nebo v přírodě bez stabilního internetu. Platformy typu SORMAS jsou designovány tak, aby umožnily plnohodnotný sběr dat a trasování kontaktů v terénu s následnou synchronizací. To je pro terénní pracovníky naprosto zásadní funkce.

3. Interoperabilita a standardy: Moderní systémy nestojí osamoceně. Podpora standardů jako HL7 FHIR nebo specifických API umožňuje výměnu dat mezi laboratořemi, státní správou a mezinárodními databázemi (např. WAHIS). Tím odpadá chybovost ručního přepisování hlášení.

Technické řešení tedy neleží v nákladném vývoji nového proprietárního softwaru, ale v tvorbě specializovaných konfiguračních balíčků pro existující platformy. Pokud vybavíme SORMAS procesními postupy pro karanténu chovu (místo izolace pacienta) a DHIS2 analytickými ovládacími panely pro zoonózy, získáme robustní nástroj.

Tento přístup umožňuje sjednocení datové základny na úrovni, která je pro zpracování dat s pomocí AI nativní. Pokud běží monitoring lidského a zvířecího zdraví na kompatibilních datových sadách, otevírá se cesta k využití strojového učení pro detekci korelací, které by jinak zůstaly skryté v oddělených excelových tabulkách jednotlivých ministerstev.

V Evropě dlouhodobě běží projekty na platformách ENETWILD, MammalNet a dalších, které realizují datový sběr z mnoha zemí Evropy. Kromě záznamu zvířat v přírodě s pomocí fotopastí, s pomocí mobilních aplikací jako  je iMammalia, bych šel se záměrem odvážněji a ještě dál.  Dejme občanským vědcům do ruky způsob rychlého vyhodnocení jejich nálezu, který zpřesní data už na vstupu.  S pomocí používaných metod Virtual Autopsy které slouží k nelékařskému ohledání zemřelých těl pacientů, se dá totéž udělat i u nálezů mrtvých zířat v krajině. Nálezce vidí detaily, které se na snímku nemusí projevit. Ale při rychlém a nápomocném ohledání dokáže i laik doplnit cenné postřehy.

Pro neziskový sektor a technologické inovátory je to výzva k převzetí iniciativy. Státní správa je často svázána setrvačností. Vytvoření otevřeného, sdíleného standardu pro monitoring zvířecích nákaz není jen technickým úkolem, je to strategický krok k posílení odolnosti celé společnosti vůči přítomným a budoucím biologickým hrozbám.

Související odkazy

• Mobilní aplikace iMammalia byla upravena tak, aby mohla sloužit i k oznamování nálezů uhynulých divočáků, což je klíčová informace při sledování šíření afrického moru prasat (ASF).
• Vstříc k harmonizovanému a integrovanému sledování chorob volně žijících živočichů v Evropě: přístupy, příležitosti a nástroje občanské vědy. – webináře k problematice šíření zvířecích epidemií (2022)